 |
| Naurrakar |
PHOTOS
author of photos Pavel Kovalančík, Léňa a Kafy
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky
IN THE ABYSS
NAURRAKAR
ERRANTES
LICHENS
pátek 15. září 2017
čtvrtek 14. září 2017
Recenze/review - ČAD - Bastard (2017)
CD 2017, vlastní vydání
for english scroll down please
Říznout přímo do živého dnes už umí málokdo. Přitom správný metal má alespoň trošku bolet, drásat. Poslouchám letošní album "Bastard" slovenských thrash punkerů ČAD a připadám si, jakoby mi někdo drhl obličej kovovým kartáčem. Vstávám každé ráno do práce, jdu šedivým sídlištěm, potkávám zachmuřené ksichty dělníků. Hudba mi hraje do kroku a musím se často zastavovat. Říkám si totiž mnohokrát: "Kurva, tohle je přesně ono, takhle se přesně cítím, tahle deska opravdu řeže".
"Bastard" je albem, které můžete pustit svému šéfovi, až vás naštve, všem, co ještě žerou televizní zprávy, vymaštěným politikům i blbečkovi, který vám pije krev. Je jasnou, čitelnou výpovědí naší generace. Je v něm zklamání z lidského rodu. Je úderné, jako zmiňovaná metalová kladiva, neučesaná a špinavá jako podzimní ulice ve vašem městě. Perfektní zvuk, zajímavý obal a texty, které se vám do hlavy vyryjí navždy. Pro mě se jedná o desku, dokonalou vlastně po všech stránkách.
for english scroll down please
Říznout přímo do živého dnes už umí málokdo. Přitom správný metal má alespoň trošku bolet, drásat. Poslouchám letošní album "Bastard" slovenských thrash punkerů ČAD a připadám si, jakoby mi někdo drhl obličej kovovým kartáčem. Vstávám každé ráno do práce, jdu šedivým sídlištěm, potkávám zachmuřené ksichty dělníků. Hudba mi hraje do kroku a musím se často zastavovat. Říkám si totiž mnohokrát: "Kurva, tohle je přesně ono, takhle se přesně cítím, tahle deska opravdu řeže".
"Bastard" je albem, které můžete pustit svému šéfovi, až vás naštve, všem, co ještě žerou televizní zprávy, vymaštěným politikům i blbečkovi, který vám pije krev. Je jasnou, čitelnou výpovědí naší generace. Je v něm zklamání z lidského rodu. Je úderné, jako zmiňovaná metalová kladiva, neučesaná a špinavá jako podzimní ulice ve vašem městě. Perfektní zvuk, zajímavý obal a texty, které se vám do hlavy vyryjí navždy. Pro mě se jedná o desku, dokonalou vlastně po všech stránkách.
ČAD můžeme trošku připodobnit k STRAPPING YOUNG LAD, případně v některých momentech k českým LAHAR, jen jsou méně uřvaní, temnější a propracovanější. Pánové jdou rovnou na věc, s ničím se moc nepářou a je to jen a jen dobře. Život taky nebere na nikoho ohledy. Album si rvu do hlavy již dlouhou dobu, ale k napsání mých pocitů jsem se dokopal až teď. Důvod je jednoduchý, podobné nahrávky se nemají rozebírat, musí se poslouchat. A to pořádně nahlas, s repráky otočenými do celého sídliště. V každém z nás, ve starých vypelichaných metalistech je kus poctivého neurvalého punkáče. ČAD oba tyto styly vzali, smíchali je ve výbušné směsi dohromady a výsledkem je deska, u které opadává omítka ze zdi. Usadila se mi až v morku kostí, do podvědomí. Je vlastně i o mě, o nás, o dnešním světě.
Už teď se těším, až zase ráno vstanu, nechám si na hlavu padat kyselý déšť a v práci dole u píchaček si odplivnu. Budu "Bastard" poslouchat stále dál. Řeže mě totiž přímo do živého. Vynikající metal punková výpověď!
Asphyx says:
Cut into the something what is still alive can't do everybody. I am listening to new album of Slovakian thrash punk band ČAD and seems to me as somebody wants to scrub my face with a metal brush. I wake up every morning to go to the job, going through the grey housing compound and meeting somber faces of labourers. Music follows my steps and I have to stop really often and many times I have to tell myself : "Fuck, it's exactly how I feel just right now, this album notches a lot"!
"Bastard" is an album which you can play to your boss when he makes you upset, as well to everybody who still watching TV news, to stupid politics, even to some idiot who is "sucks your blood". This album is a clear statement of our generation. Contains dissapoinment from human breed. Album is punching as noticed as metal hammers, it is not kempt at all and is as dirty as autumn streets in your town. Perfect sound, interesting cover and lyrics which make forever deep trail in your mind. This album is crowning in all aspects.
We can compare ČAD with STRAPPING YOUNG LAD in some moments even with Czech LAHAR, just a bit less screaming, darker and more sophisticated. The guys going to straight and its really good! Because life don't care either. I listen to this album for long time, but I decided to write my feelings now. The reason is easy, these kind of releases are not for talking about them, they have to be listened...and really loud with the speakers turn out to the whole housing estate. In all of us - old metalheads - is a part of true savage punks. ČAD took both of this style and mixed it together into the explosive mess and the result is record, when you listen it, the plastering ebb tide away from the walls. This record settle down in the marrow of my bones and in my unconscious. Because it's about me, about us, about this world.
Can’t wait to wake up in the morning again, let acid rain fall down on my head and in job next to the time clock I will spit. I will be listening "Bastard" again and again... its cutting me directly into the raw. Great metal punk statement!
tracklist:
Štvaná zver
Plytký hrob
Frustrovaný, dojebaný a nasratý
Močiar
Satani
Zlá burina
Metalové kladivá
Na zlej strane
Zlo som ja
V podzemí
Bastardi karpát
Bastard
band:
Pišta – gitara, spevy
Baška – basová gitara
Valér – bicie
Recenze/review - VEHEMENTER - Replenishment Circle (The Black Spectumfest) (2017)
VEHEMENTER - Replenishment Circle (The Black Spectumfest)
7" EP/TAPE, Blood Harvest
V metalovém pravěku se možná nehrálo satanví jak složitě ani komplikovaně, ale o to víc se sázelo na odhodlání. Kapely vždycky přišly, rozhodnuty nás zničit hlukem, nasázely do našich hlav několik tun riffů a my si to pak nějak přebrali. Zvuk býval nečitelný, špinavý, zatuchlý jako stará bible, které už dneska nikdo nevěří. A právě z této doby jako by přišli srbští VEHEMENTER. Bojovníci za práva jediného pravého black/thrashe.
Mám najednou pocit, že mi je zase sedmnáct a objevil jsem pár nových kazet. Láduji si je do uší, našívám na džínovou vestu další nápis. Zhasněte všechna světla, zapalte černé ohně. VEHEMENTER jsou zde!
V metalovém pravěku se možná nehrálo satanví jak složitě ani komplikovaně, ale o to víc se sázelo na odhodlání. Kapely vždycky přišly, rozhodnuty nás zničit hlukem, nasázely do našich hlav několik tun riffů a my si to pak nějak přebrali. Zvuk býval nečitelný, špinavý, zatuchlý jako stará bible, které už dneska nikdo nevěří. A právě z této doby jako by přišli srbští VEHEMENTER. Bojovníci za práva jediného pravého black/thrashe.
Mám najednou pocit, že mi je zase sedmnáct a objevil jsem pár nových kazet. Láduji si je do uší, našívám na džínovou vestu další nápis. Zhasněte všechna světla, zapalte černé ohně. VEHEMENTER jsou zde!
"Replenishment Circle (The Black Spectumfest)" odsýpá jako lavina krvavého kamení. Vytesejte mi na náhrobek název kapely, budu se neklidně obracet ve své rakvi. Podobnost s AURA NOIR, NIFELHEIM, DISASTER, VENOM, HELLHAMMER, není náhodná. Mým pokojem se rozléhají pekelné vibrace, duše má chuť vylétnout z těla, stěny zase krvácí. Potkávám kamarády démony, všechny nesvaté i umrlce v kápích upletených z melodií black thrash metalového dunění. Srbové moc dobře vědí jak na mě, umí složit dobrou skladbu, kus plesnivé věčnosti. Peklo otevírá zase jednou svoji náruč. Je tak přitažlivé. Pojď má milá, pojď se mnou, teď už nám bude dobře. Navěky. Skvělé album!
sumarizace:
"Replenishment Circle (The Black Spectumfest)" je takovým špinavým setkáním německé thrashové školy a norských blackových špinavců. Dohromady pak působí jako bourací kladivo, ničící všechno, co stojí kolem. Proti hudbě v tomto provedení nemám žádných námitek a připomínek. Podobný hnis mi koluje v krvi a zhušťuje ji do žhavého magmatu. Novinka je jako nějaká vzpomínka na staré dobré časy. Osmdesátá a devadesátá léta zase jednou naplno ožívají a VEHEMENTER jasně dokazují, že se v těchto časech cítí jako piraňa v krvavé lázni. Black thrashové album, u kterého vám pukne hlava! Skvěle!
Asphyx says:
I feel like in a meeting with German thrashers, who have teamed up this time with Norwegian black metallers. They formed a deadly alliance that is singly responsible for the destruction of everything. This is exactly the kind of music that you have to continuously play over and over, until you become fatigued. Although the music is simple, seemingly ordinary but it matures over time as well just like a carefully matured corpse. Therefore, if you do not want to solve anything and you want to just relax a little bit and want to really thrash out your brains, I can only and only then recommend you these maniacs. Black/thrash massacre of the highest quality!
středa 13. září 2017
Report, photos, video - BROKEN HOPE, CATTLE DECAPITATION, HIDEOUS DIVINITY, GLORYHOLE GUILLOTINE - club Melodka, Brno - 12. 9. 2017
 |
| Broken Hope |
- author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
Jeden můj kamarád z dětství vždycky říkal, že správný death metal má bolet. Svým způsobem měl pravdu. Tenhle výlet za kulturou byl pro mě někde na hranici mých fyzických sil. Měl jsem celé úterý ráno školení kousek od Prahy, pak nasedl na autobus, přesunul se na metro a čekal na vlak do Brna. Stojím si tak na hlavním nádraží, vyhýbám se smradlavým bezdomovcům a říkám si:"Ty si stejně takovej starej nadšenec, místo toho, abys doma chlemtal pivo u televize a vyprávěl o dávných časech, tak se prostě sebereš a jedeš." No řekněte, mladí se pořád vymlouvaj, všechno je problém a pak diskutují rozvážně nad fotkama a videem. A my staří prostě jedem.
cesta
Nastoupím do vlaku, usednu na sedadlo číslo 28 (chtěl jsem stylově 66, ale už na něm seděla paní, která zabírala sedadla rovnou dvě, tak byla mohutná ve spodních partiích). Nasadím sluchátka se starým plesnivým death metalem, otevřu v mobilu detektivku ze šedesátých let - Chicago, mafie, zaplivaný bary. Ale není mi přáno. "Dobrý den, to jsem ráda, že už sedím, já jsem tak urvaná": dělá na mě cukrbliky blonďatá dvacítka. Prohlídnu si ji, "stojí to opravdu" za to. Umělý prsa, řasy, růžovej Iphone a hned si udělá selfie. Zamručím, nahodím výraz poliptemivšichniužkonečněprdel, ale jí to nedojde.
A tak se dozvím o Nele z Brna úplně vše. Co má ráda v sexu, kam chodí pařit, jaký kluci se jí líbí. První hodinu aspoň kývám, jakože poslouchám. Pak si radši nasadím sluchátka a koukám ji na ty umělý prsa. Fascinují mě. Vůbec se nehýbají a má je až u krku. Připomíná nafouklou figurínu. Sní pár zaručeně dietních tyčinek plných energie, pije vodu bez bublinek, minerálů a hlavně mi o všem pořád vypráví. Přiznám se, brněnské nádraží pro mě bylo doslova vysvobozením. Už se těším mezi "svý" metalový holky, mezi černo modrý víly. Jo!
Brno mě přivítá klasickým nádražním smradem, vůní kebabu ze stánků a ševelem ulice. Do Melodky jsem už několikrát jel, tak znám cestu. Koukám se po krásných moravských holkách, přidám si do kroku další metal (tentokrát heavík). Jsem na místě. Konečně.
Melodka je parádní klub, líbí se mi v něm. Příjemná obsluha, pivko, na které si nakonec "zvyknu". Ihned tam zapadnu, jako bych tam chodil každý druhý den. Pěkné je, že potkám i zde, na druhém konci republiky pár kamarádů, známých, hezkých slečen a hlavně fanoušků našeho vašeho blogu. Tedy přátelé, vašich reakcí se nenabažím asi nikdy. Byli jste opět úžasní, skvělí a já vám moc a moc děkuju! Vážím si každého dobrého slova, reakce. Možná se naživo tvářím překvapeně (což jsem) a nevím co říct, ale uvnitř se tetelím blahem:).
Konečně je tu Dáša, která přiletěla z Londýna i s mámou. Má death metalová dcera a tak je zase srandy kopec, já se trošku předvádím, protože to tak dělá každý chlap. Prokecáme se až k první kapele. Zaujmu pozici váhavého fotografa, hezky stranou, abych nerušil, neblýskám, protože nechci oslňovat skupiny. Zazní první hrábnutí do strun, první úder do bicích. Jsem zase v tom. Veškerá únava, rozlámání z cesty, všechno ze mě spadne. Tohle je pro mě metal! Pojďme se podívat, jak hrály jednotlivé smečky.
cesta
Nastoupím do vlaku, usednu na sedadlo číslo 28 (chtěl jsem stylově 66, ale už na něm seděla paní, která zabírala sedadla rovnou dvě, tak byla mohutná ve spodních partiích). Nasadím sluchátka se starým plesnivým death metalem, otevřu v mobilu detektivku ze šedesátých let - Chicago, mafie, zaplivaný bary. Ale není mi přáno. "Dobrý den, to jsem ráda, že už sedím, já jsem tak urvaná": dělá na mě cukrbliky blonďatá dvacítka. Prohlídnu si ji, "stojí to opravdu" za to. Umělý prsa, řasy, růžovej Iphone a hned si udělá selfie. Zamručím, nahodím výraz poliptemivšichniužkonečněprdel, ale jí to nedojde.
A tak se dozvím o Nele z Brna úplně vše. Co má ráda v sexu, kam chodí pařit, jaký kluci se jí líbí. První hodinu aspoň kývám, jakože poslouchám. Pak si radši nasadím sluchátka a koukám ji na ty umělý prsa. Fascinují mě. Vůbec se nehýbají a má je až u krku. Připomíná nafouklou figurínu. Sní pár zaručeně dietních tyčinek plných energie, pije vodu bez bublinek, minerálů a hlavně mi o všem pořád vypráví. Přiznám se, brněnské nádraží pro mě bylo doslova vysvobozením. Už se těším mezi "svý" metalový holky, mezi černo modrý víly. Jo!
Melodka je parádní klub, líbí se mi v něm. Příjemná obsluha, pivko, na které si nakonec "zvyknu". Ihned tam zapadnu, jako bych tam chodil každý druhý den. Pěkné je, že potkám i zde, na druhém konci republiky pár kamarádů, známých, hezkých slečen a hlavně fanoušků našeho vašeho blogu. Tedy přátelé, vašich reakcí se nenabažím asi nikdy. Byli jste opět úžasní, skvělí a já vám moc a moc děkuju! Vážím si každého dobrého slova, reakce. Možná se naživo tvářím překvapeně (což jsem) a nevím co říct, ale uvnitř se tetelím blahem:).
 |
| fans |
GLORYHOLE GUILLOTINE - špinavý grind na rozehřátí? Inu proč vlastně ne. Chlapcům to odsýpalo pěkně, hráli tak akorát dlouho a i když to nebyl úplně můj šálek kávy, tak jsem se spokojeně pohupoval v nohách. Solid grind massacre!
HIDEOUS DIVINITY - technický brutal death metal, který trhal vnitřnosti. Pánové jsou natlakovaní jak propan butanové lahve. Bylo to výbušné, technicky perfektně zvládnuté, s přidanou hodnotou navíc. Kapela jde neskutečně nahoru a dokazuje to jak svými alby, tak živým vystupováním. Zněli moderně, svěže, přesto zatěžkaně a odhodlaně. Za mě velká spokojenost (až tedy na zvuk, který byl nevýrazný). Technical death metal of the highest quality! HIDEOUS DIVINITY played cruel, with clear idea about killer riffs. Blood is flowing. Very good and carefully constructed motives. Very good butcher job!
BROKEN HOPE - králové opuštěných piteven přišli, všechno neskutečným způsobem převálcovali a rozsekali. Pak odešli středem a všude okolo zůstalo jen nekonečné tratoliště krve. Doslova jsem se koupal v hudebním násilí. Pro mě osobně nejlepší kapela večera zahrála s neskutečným feelingem. Z pódia k nám šla dolů obrovská vlna energie, síly a tlaku. Zabijácký death metal zahraný s velkým entuziasmem. Vidět Jeremyho zase po dlouhých letech u kytary, Damiana u mikrofonu - pro tyhle chvilky stojí za to žít! BROKEN HOPE byli výteční, nekompromisní, syroví, brutální a doslova nasáklí masakrem. Smetli mě, přiznávám a jsem hrozně rád, že jsem je naživo viděl. Vynikající koncert po všech stránkách! From a music point of view, it was a classic brutal death metal that literally crucified us. Raw, powerful, insidious and sharp as a razor. Such was the performance of BROKEN HOPE. The music contained a disgusting attraction. After listening, I was cleansed as believers after confession. Exhumate all the dead and hear the words of the mighty hydra! Brutal death metal performance that crushed me with great power! Great!
CATTLE DECAPITATION - vypadlo to, že na tuhle smečku se těší asi nejvíc lidí. Nebylo divu, jejich krutá hvězda stoupá stále vzhůru. Nejsou úplně mojí krevní skupinou, ale musím uznat, že mě opět přesvědčili. Koncert byl moderní, svěží, s občas kolísavým vokálem. Pánové mají určitě něco do sebe a i já, starý pes, jsem musel uznat, že zkrátka kdo umí ten umí. Zasypala mě lavina komplikovaných riffů. Měl jsem co dělat, abych všechnu tu energii ustál. Líbily se mi progresivní pasáže i dunivější kousky. Masakrující vystoupení, které mě ale do srdce nezasáhlo! Songs were tasty, urgently, however, relaxing. The gig is for me a kind of meditation. Progressive death metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff!
Report, photos, video – SUFFOCATION, CATTLE DECAPITATION, ABIOTIC, MONUMENT OF MISANTHROPY – club Futurum, Prague – 3. 3. 2016
K organizaci nemám žádných připomínek. Zvuk byl divný při prvních dvou kapelách, pak již v pořádku. Návštěvnost odhaduji na nějakých 250 lidí? Ale radši koukněte na fotky. Co zamrzelo, tak byla světla. Pořád si tak nějak myslím, že takováhle diskotéka na death metal nepatří.
with bands - thank you!:
Jsem vyčerpaný, utahaný, ale snažím se to na sobě nenechat znát. Dávám ještě nějaké pivko, klábosím s kapelama, koukám po krásných moravských holkách a pomalu se mi do hlavy vkrádá neodbytná myšlenka, že budu muset taky zpátky do Plzně. Loučím se až na nádraží, kam mě pro jistotu odvedou po tom, co mi první vlak díky menší afterparty s členy Broken Hope ujel. Takže objímačka, jsem dojatej, protože pro mě je metal pořád radost, relax, krásné chvíle, kdy vypadnu z kolotoče všedních dní. Už ale musím, jedou mi České dráhy. Opuštěné nádraží, špína, chlad a já už ve vlaku. Nasednu, proti mě spousta cizinců jedoucích až někam do pekla. Hlavně nezaspat, vydržet a probudit se v Praze. Poklimbávám, občas vykouknu z okna, to když zastavíme někde uprostřed polí.
Vylezu v Praze, mám hlad, žízeň a připadám si jak v jiné dimenzi. "Ty vole starej blbej, zase si to trošku přehnal": mumlám si pod vousy a hlavou se mi míhají vzpomínky na stovky podobných výletů. Dávám nějaké drobné mladý holce, co má ruce rozpíchaný jako kdyby spala s ježkem. Není mi jí líto, ale nechci aby mě otravovala. Ve vlaku na Beroun nikdo není, jen já a pár naštvaných lidí, co musí do práce. Ještě že mám dovolenou. Mám za sebou stovky kilometrů a 29 hodin na nohou, pak ještě kousek tramvají a nejhorší je vylézt kopec k nám do baráku. To už melu z posledního. Doma v Plzni nikdo, jen tiché pokoje. Dokázal jsem to! S tímhle pocitem a velkým úsměvem na tváři uléhám. Probudí mě až děti, které přijdou ze školy. "Tatííí, jaký to bylo v Brně?": překřikují se. "Skvělý, úžasný, parádní": odpovídám jim a jdu celý večer sepsat. Trošku to bolelo, ale to už se tak u death metalových výletů stává. Ať vás provází síla přátelé, děkuji za pozornost!
K organizaci nemám žádných připomínek. Zvuk byl divný při prvních dvou kapelách, pak již v pořádku. Návštěvnost odhaduji na nějakých 250 lidí? Ale radši koukněte na fotky. Co zamrzelo, tak byla světla. Pořád si tak nějak myslím, že takováhle diskotéka na death metal nepatří.
with bands - thank you!:
 |
| with Enrico - HIDEOUS DIVINITY |
 |
| with Jeremy - BROKEN HOPE, Duzl and mama Duzl:) |
 |
| with Damian - BROKEN HOPE, GORGASM |
 |
| s Dášou...díky za doprovod:) |
- author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
--------------------------
Promotion!
info:
info:
